Novým úkolem pro všechny žáky multimédií je vyhledat nebo napsat básničku. Na základě básničky by mělo vzniknout multimediální dílko složené z:

  • animace nebo videoartu (vše libovolnou nejlépe experimentální technikou)
  • recitace básničky
  • hudební improvizace
  • ruchů

Prázdné storyboardy jsou ke stažení zde storyboard-prazdny.pdf

Inspirace - Dita Stuchlíková: Ty (námětem je báseň Václava Hraběte), ke zhlédnutí zde:https://youtu.be/r5_Z0T-gYCw

Domácí úkol pro 1. pololetí:
Vyberte si básničku (samozřejmě můžete i napsat). Vytvořte storyboard. Vymyslete každý záběr. Kresby nemusí být podrobné, stačí schématické, důležité je umístění, úhel pohledu a volba různého přiblížení a oddálení. Dbejte na střídání celků (pro děj celky, polocelky a pro emoce detaily). Pohyb naznačte šipkami. Do pravé části vepisujte text básně, zvuky a ruchy, které si představujete. Rozepsat můžete také načasování nebo alespoň naznačte zpomalení, zrychlení, pomlky. K storyboardu můžete připojit popis techniky (plastická, poloplastická,plošková, ...) a kresby hlavních postav ve velikosti 1:1.
Storyboardy přineste ke konzultaci (i nedodělané), společně je upravíme a pustíme se do tvorby loutek a kulis.

DSC 0007DSC 0008

basnička klavir tomas horejs

Bleší cirkus

Miloš Kratochvíl

Celá vesnice se těší –

zavítá k nám cirkus bleší!

V pátek přišel na náves

tulák a s ním starý pes.

Tak jsem u vás!“ tulák volá.

Já, pes Rek a bleší škola!

Kdo má deset korun v hrsti,

smí hladit psa proti srsti!“

Přihlásil se truhlář Pech,

pohladil psa po zádech

a psí blechy na to tata

změnily ho v akrobata.

Skákal jak stín čertích rohů,

dal si za krk pravou nohu…

Vidíte to!“ tulák křičí,

jak s ním blechy krásně cvičí!“

Tak vypadá cirkus bleší.

Kdo ho nezná, ať se těší!


 

Dívka ve studovně
Jiří Žáček 

Založila si knihu
stínem ukazováčku,
usmívá se, dítě náhody –
o čem sní?

Kolem dokola knihy, knihy bez konce,
bitevní pole slov,
smetiště myšlenek.
Je v nich všecko, ale není čas
všecky je číst.

Jsi sama proti přesile.
Čteš si dál se sklopenými víčky.

Co ví kdo o tobě?
O srdci tikajícím S.O.S.,
o zámotku tajemného probouzejícího se těla
a jeho něžném chtíči,
divoké touze bez jména?
Vždyť o nich nevíš ani ty sama.

Odejdi odtud, nežli bude pozdě.
Tady čas bují jako plíseň,
čas bez barvy,
bez chuti,
bez zápachu.

Mrtví, ti mají vždycky pravdu.
Ale co s nimi, když jsi živá?

Vstaň, prchni odtud, zachraň se
pro někoho, kdo tě hledá,
nevěda o tobě…

Ale ty sedíš, usmíváš se,
čteš si dál mezi řádky,
malíček v puse –

a času je tak málo


Blues o toulavém kotěti
Jiří Žáček

Ztracený malý zatoulaný kotě
vybralo si tě za tátu,
prolezlo k tobě tajnou dírou v plotě,
chce pohladit a mňouká tu.

Strakatý kotě rozježený mrazem
kurážně šplhá do výšek,
a přitom taky občas žuchne na zem
a zasviní si kožíšek.

Naučí tě žít vesele a hravě;
budeš mít dárek pro děti. 
Pochytá myši, co ti straší v hlavě;
dej šanci tomu kotěti.

Když už tě poctí rolí otce s mátí,
tak po něm nehaž kamení.
Stokrát ho vyžeň, stokrát se ti vrátí
jak osudový znamení.

Přejetý mrtvý pohozený kotě
žádnou myš teď už nechytí.
Jakýpak ještě život po životě?
To už je lepší nebytí.


Sněhové vločky
Jaroslav S
eifert


Za vločkou padá třpytná vločka
a letíc tiše ptá se jí,
kam spěchá, ať jen chvilku počká.
A pak se sešly v závěji.
Už do ticha, už ve stíny
čas spřádá vás jak vteřiny,
sněhové vločky!


Než napije se z kalužiny
pták zpívající o závod,
budou z vás dávno ve tmě hlíny
jenom dvě drobné kapky vod;
budou z vás stonky plavuně,
která se plazí bez vůně,
sněhové vločky!


A co jsme my v tom koloběhu,
utkáni jenom z vodních par?
Vždyť tančíme jak vločky sněhu
pro život nových, příštích jar.
A do ticha a ve stíny
čas spřádá nás jak vteřiny,
sněhové vločky.


Sám doma

Pavel Šrut 

U nás večer straší.
Když tu nejsou naši,
špacíruje po domě
mlaskal, chroustal, pažral, stejskal
a tak podobně.

Nic cenného neukradnou,
jenom sbaští, na co padnou:
salám, sýry, vajíčka.
Mlaskal, chroustal, pažral, stejskal
a je prázdná lednička.

Pak je klid a v domě ticho.
Jen mě trochu bolí břicho.


Podzim

Emanuel Frynta

 

Jak je ten podzim smutný,

teskný a přeukrutný –

rve vítr listí z akátů,

zvedáme límce kabátů

a lije jako z putny.

 

Jak je ta zima krutá,

je tma, jen táhne čtvrtá,

vážem si šály na uzly,

rybník je celý zamrzlý

a mračna šedožlutá.

 

Jak je ta vesna děsná –

jezevce budí ze sna,

otvírá hrdla skřivanů,

oráče honí z divanů

a ztuhlé včelky z česna.

 

Jak je to léto strašné –

vysychá voda v kašně,

musí se sklízet obilí,

vlaštovky žerou motýly

a silnice jsou prašné

 

A v tom je také řešení

a smysl této básně –

že i když se to necení,

je na podzim a v jeseni

prachsakramentsky krásně


Zázraky a divy

Julian Tuwim

 

Napadl v červnu

sníh na ulici,

štěkali ptáci,

cvrlikali psíci.

Létaly krávy

na modré louce,

na nebi pělo

zelené slunce.

Hnízdečka v květech

motýli vili,

trvalo všecko

maličkou chvíli.

Viděl jsem divy

čarovné moci,

když jsem měl právě

přivřené oči.

Když jsem se rozhlédl,

všecko se skrylo,

na světě zase

vše jak dřív bylo.

Všechno se pěkně

děje a točí.

Od těch chvil často

přivírám oči.


Čtyři kočky

Miloš Kratochvíl

 

Žily čtyři černé kočky

v jednom starém domě,

čtyři patra byla pro ně,

páté bylo pro mě.

 

V prvním patře bydlí kočka

s nejdelšími vousy

a ta druhá si celý den

brouskem drápy brousí.

 

Kočka ze třetího patra

pořád někde slídí

a ta čtvrtá chodí tiše

jako když se stydí.

 

Co se děje v pátém patře?

Tam já mám svou skrýš.

Bojím se těch černých koček

já jsem totiž myš.

 

Sdílet

 

euvlajka
Projekt Šablony II pro ZUŠ Ledeč

Tento web používá Cookies k měření návštěvnosti. Rozumím