Aktuálně

Aktuální info pro studenty Akademie SEN zde, aktuální informace pro žáky MT čtěte zde.

Surrealistické zátiší

Ve školním roce 2018/2019 se budeme teoreticky i prakticky zabývat surrealistickou fotografií. Inspiraci k tvorbě najdete ve fotogalerii.
Našim úkolem bude:

  • Zátiší neobvyklých kombinací, která odkrývají snovou nebo utajenou realitu.
  • Krajina z předmětů (předměty denní potřeby, papír, přírodniny, zelenina, ovoce,...).
  • Fotogram klasickou fotochemickou cestou (s použitím drobných zajímavých předmětů). Fotogram si odzkoušíme na prosvětlovacím stole. Pro jeden fotogram využijeme papírovou šablonu - svoji hlavu z profilu.
  • Inverzáž z fotografií ovoce a zeleniny (portrét).

Fotogram

1Fotogram je umělecká fotografická technika bez fotografického optického přístroje - fotoaparátu. Jde o stínový obraz vytvořený tak, že autor v temné komoře umístí pod zvětšovací přístroj nebo jiný zdroj světla neexponovaný fotopapír (resp. jakýkoliv světlocitlivý materiál), na kterém vytvoří kompozici z různě průsvitných předmětů. Po osvícení papíru, jeho vyvolání a ustálení vznikne obraz, kde na černém pozadí vystupují bílé, případně šedé předměty - podle délky expozice a průhlednosti předmětů.

Nejznámějším světovým tvůrcem fotogramů byl americký umělec Man Ray (proto pojmenování rayogramy), v české fotografii vytvořil nejsilnější díla Jaroslav Rössler.

Emila Medková

Emila Medková, dívčím jménem Emila Tláskalová, (19. listopadu 1928 Ústí nad Orlicí – 19. září 1985 Praha) byla česká fotografka. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších představitelů české umělecké fotografie 2. poloviny 20. století.

vodopad vlasu

Medková se narodila v Ústí nad Orlicí. Její otec byl typograf a její matka švadlena. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde Emila Medková v roce 1942 začala navštěvovat třídu krajinářské 

fotografie u Josefa Ehma na specializované fotografické škole v Praze Smíchov. Její tvorba byla bezprostředně spjata se surrealismem, v raném období též s okruhem mladých autorů soustředěných kolem Karla Teigeho.
V roce 1951 se stala manželkou jednoho z největších českých moderních malířů Mikuláše Medka. V letech 1947–1951 se svým mužem vytvářela soubory inscenovaných fotografií, od počátku padesátých let se pak zabývala několika volně se prolínajícími tematickými cykly, které procházely celou její tvorbou až do smrti. Na přelomu padesátých a šedesátých let se stala čelnou představitelkou tzv. informelní fotografie. Přestože své náměty nacházela především v Praze, vytvořila i obsáhlé fotografické soubory z Paříže (1966) a Itálie (1967). Život a dílo Emily Medkové je obsahem monografie, jejímž autorem je historik umění Karel Srp mladší a Lenka Bydžovská, kurátor první její souborné výstavy z roku 2001.

Jiří Stach

Jiří Stach (*1944) – respektovaný český fotograf a výtvarník.
navstevnikVystudoval obor fotografie – nejprve na střední grafické, později na FAMU. Při studiu začal pracovat v barrandovských ateliérech jako filmový fotograf v době, kdy tam vrcholila nová vlna československého filmu a on fotografoval na dvou našich filmech, které získaly Oscara (Obchod na korze, Ostře sledované vlaky). Od roku 1972 pracuje jako fotograf na volné noze. Po roce 1970 nemohl doma vystavovat – směl pouze v zahraničí, mimo jiné v prestižních Canon gallery v Amsterdamu nebo Vision gallery v San Francisku a dalších světových galeriích. Jeho fotografie jsou součástí sbírky pražského UMPRUM muzea a mnoha soukromých sbírek. V roce 2006 vyšel soubor jeho díla v knižní podobě pod názvem Natura Magica. V nakladatelství Meander svými ilustracemi a fotografiemi doprovodil Velkou cestu Malého pána Lenky Uhlířové a ilustroval poezii Ivana Wernische Chodit po provaze je snadné.

Jan Švankmajer

(* 4. září 1934 Praha) je český filmový režisér, animátor a výtvarník; čelný představitel pozdního českého surrealismu. Vystudoval na pražské VŠUP a loutkové katedře AMU. Na pole filmu vstoupil v 60. letech, v době české nové vlny, svůj první film Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara vytvořil v roce 1964. Poté se zaměřoval na krátké filmy, kde kombinoval prvky z loutkařství, animaci a prvky hraného filmu. Mezinárodní pozornost získal v roce 1983 přehlídkou svých filmů z 60. let na mezinárodním filmovém festivalu FIFA. V roce 1988 natočil svůj první dlouhometrážní film Něco z Alenky, který získal světový úspěch. Poté natočil několik dlouhých filmů, nejnovější Přežít svůj život v roce 2010.

Jako výtvarník a animátor se podílel také na filmech dalších tvůrců a tvoří i výtvarná díla mimo film. Často spolupracoval se svou ženou Evou Švankmajerovou. Spolupracuje také s producentem Jaromírem Kallistou, s kterým po roce 1989 založil produkční firmu.
Švankamjerův umělecký styl je těžko zařaditelný, většinou je řazen k surrealismu, v kterém byl ovlivněn již v 60. letech Vratislavem Effenbergrem. Jeho dílo ovlivnilo jak domácí umělce, tak i několik zahraničních, jako je Tim Burton, Terry Gilliam, bratři Quayovi, nebo Shane Acker.
Celovečerní filmy
Něco z Alenky (1988)Lekce Faust (1994)Spiklenci slasti (1996)Otesánek (2000)Šílení (2005)Přežít svůj život (2010)Hmyz (2018)
Návrhy rekvizit a animace
Adéla ještě nevečeřelaNávštěvníciTajemství hradu v Karpatech
Krátké filmy
Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara (1964)Johann Sebastian Bach: Fantasia G-moll (1965)Hra s kameny (1965)Rakvičkárna (1966)Et cetera (1966)Historia naturae (1967)Zahrada (1968)Picknick mit Weissmann (1968)Byt (1968)Tichý týden v domě (1969)Kostnice (1970)Don Šajn (1970)Žvahlav aneb šatičky slaměného Huberta (1971)Leonardův deník (1972)Otrantský zámek (1977)Zánik domu Usherů (film, 1980) (1980)Možnosti dialogu (1982)Kyvadlo, jáma a naděje (1983)Do pivnice (1983)Mužné hry (1988)Another Kind of Love (1988)Tma/Světlo/Tma (1989)Zamilované maso (1989)Flora (1989)Autoportrét (1989)Konec stalinismu v Čechách (1990)Jídlo (1992)
https://www.youtube.com/watch?v=578Xm6bgMdQ

https://www.youtube.com/watch?v=haBpm6hUPmU

https://www.youtube.com/watch?v=sXqOphIQch0

 

Surrealismus je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. WikipedieSurrealismus je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Přibližný začátek: 1920.

Po první světové válce byl ve společnosti silně pociťován klimat zlhostejnění a nevolnosti a společnost pociťovala potřebu nástupu nových hodnot a nového začátku. Zpočátku byla inspirována dadaismem, ale jeho výsměch, provokace a skandál jen pro skandál samotný nemohly vydržet dlouho. Dadaismuss zanikl na celkovou únavu extremním chováním. Po roztržce Andrého Bretona s dadaistou Tristanem Tzarou se Breton rozhodl zorganizovat nové umělecké hnutí, které si zpočátku kladlo za cíl hluboce změnit pojetí života a podnítit nový způsob citového vnímání světa. Tento umělecký směr byl oproti dadaismu založeném na odporu, negaci a destrukci založen na metafyzice. Po první světové válce byl ve společnosti silně pociťován klimat zlhostejnění a nevolnosti a společnost pociťovala potřebu nástupu nových hodnot a nového začátku. Zpočátku byla inspirována dadaismem, ale jeho výsměch, provokace a skandál jen pro skandál samotný nemohly vydržet dlouho. Dadaismuss zanikl na celkovou únavu extremním chováním. Po roztržce Andrého Bretona s dadaistou Tristanem Tzarou se Breton rozhodl zorganizovat nové umělecké hnutí, které si zpočátku kladlo za cíl hluboce změnit pojetí života a podnítit nový způsob citového vnímání světa. Tento umělecký směr byl oproti dadaismu založeném na odporu, negaci a destrukci založen na metafyzice. 
Breton se rozhodl experimentovat na poli nevědomí. Sepsal první surrealistický text ‚Magnetická pole‘, který sice neměl oslnivost a rozmach pozdějších děl, ale již obsahoval jejich zárodek. Breton při jejich psaní zkoušel různá tempa – praktikováním těchto odstupňovaných rychlostí, jež byly vesměs značně vyšší než normální tempo, byla zlikvidována tradiční souvislost textu a uvolnila tak místo afektivní souvislosti pudových hnutí, jež byla na první pohled nedešifrovatelná. Tato souvislost pak vyvolávala všechny vzrušivé snové impulsy vzdálených vzpomínek smíšených se zkušenostmi nedávné každodennosti. V Magnetických polích Breton rozhodujícím způsobem přiblížil nepostřehnutelný nedirigovaný sled obrazů, který bylo možno postihnout jen ve snění a v polospánku, které probíhají v nepřetržitém proudu. 
V roce 1922 se Bretonovi a jeho přátelům v průběhu zpočátku spontánních seancí podařilo ponořit se do jakéhosi transu. Na jednoduché dotazy dávaly z nejhlubšího nitra své osobnosti vytrysknout odpovědím naprosto matoucím v nichž logická souvislost, ba i souvislost asociací jakoby byla přervána, ale jejichž rezonance nechává nicméně vytušit, že se tu člověk dotýká skryté pravdy bytí. Breton toto fascinující parapsychické chování označil za éru spánků a později z ní přímo vycházel při formulaci manifestu surrealismu. 
Za historický zrod surrealismu je považován rok 1924, kdy byl André Bretonem sepsán Manifest surrealismu. Bretonova slova explodovala uprostřed poválečného světa, jejich výzva byla naléhavá a byla formulována jak pádně, tak oslnivě. Breton podporoval bádání rakouského psychoanalytika Sigmunda Freuda, které bylo zaměřeno na radikální proměnu způsobů cítění, vnímání a chápání světa. Slovo bylo ponecháno hlubinnému já a na prahu spánku byl nalézán klíč k inspiraci. V lůně podvědomí, i za ním v odlehlých oblastech nevědomí a podvědomí bylo možno zaslechnout ozvěnu úst tmy ve všech jejích příchutích a ztajených smyslech. Manifest byl definován jako deartikulace jazyka i výtvarných forem a desakralizace morálních hodnot. 
Surrealismus spočíval ve víře ve vyšší realitu určitých asociačních forem, které byly až do jeho vzniku pomíjeny, ve všemohoucnost snu, v nezaujatou hru myšlení. Směřoval k tomu, aby definitivně zničil všechny ostatní psychické mechanismy a zaujal jejich místo v řešení hlavních problémů života. Surrealismus není a nikdy nebyl nějakou školou, ale určitou duchovní dispozicí, komplexem zkušeností a souborem snah směřujících k tomu vrátit bytí jeho celistvost – umělec se snažil popsat narcistické sny, šílené halucinace, půlnoční deliria, potlačené pudy a klamné vzpomínky, anamorfní hysterie i nejnepatrnější pocity nevolnosti. Všechny vize vědomí lidského nitra se na obrazech otevíraly v bizardních nadreálných kombinacích, vytvářejíce tak neskutečné napětí uvolňující fantazii. Vyprávěl o něčem, co bylo vzdáleno a co před námi skrývaly materiální formy, spojení zdánlivě nesourodých skutečností přidávaly na zvláštnosti a tajemnosti. Smysl obrazu byl ale hluboký, úplný – souvislý a přitom mimovolný, že unikal prosté analýze přímého logického poznání. 
Umělci surrealismu sdružení v Curychu: Louis Aragon, Antonin Artaud, Georges Auric, Jacques Baron, Charles Baron, Jacques-André Boiffard, André Breton, Jean Carrise, René Crevel, Pierre de Massot, Joseph Delteil, Robert Desnos, Marcel Duchamp, Paul Eluard, Max Ernst, Théodore Fraenkel, Francis Gérard, Michel Leiris, Georges Limbour, Georges Malkine, André Masson, Joan Miró, Max Morise, Pierre Naville, Marcel Noll, Jean Paulhan, Benjamin Péret, Francis Picabia, Man Ray, Georges Ribemont-Dessaignes, Philippe Soupault, Roland Tual, Roger Vitrac

 

Giuseppe (též Josephus/Josepho) Arcimboldo psaný i jako Acimboldi či Arcsimbaldo (1527 Milán – 11. červenec 1593 Milán) byl italský malíř působící ve službách Habsburků na dvorech ve Vídni a v Praze a to jako dekoratér a svérázný manýristický portrétista, který cykly mužských a ženských podobizen sestavoval na způsob zátiší z rozličných předmětů, plodů, květin i zvířat.
Italský malíř Giuseppe Arcimboldo se narodil roku 1527 v Miláně jako syn malíře. Jeho rodina byla v Miláně velmi vážená a jeho dědeček byl dokonce arcibiskupem. První zmínky o Arcimboldově kariéře umělce pocházejí z roku 1549, kdy spolupracoval se svým otcem na výzdobě katedrály v Miláně. Italský malíř Giuseppe Arcimboldo se narodil roku 1527 v Miláně jako syn malíře. Jeho rodina byla v Miláně velmi vážená a jeho dědeček byl dokonce arcibiskupem. První zmínky o Arcimboldově kariéře umělce pocházejí z roku 1549, kdy spolupracoval se svým otcem na výzdobě katedrály v Miláně. 
Na dílo Giuseppe Arcimbolda se lidé odjakživa dívali jako na podivné a zvláštní, i když jeho obrazy byly často napodobovány. Arcimboldo často užíval ve svých výstředních malbách ovoce a zeleninu, byl také proslaven pro užití hrnců, pánví a dokonce řemeslnického nářadí. Tyto předměty pak na obrazech aranžoval tak, aby z nich vznikly zajímavé portréty. Arcimboldo se však zabýval i klasickou portrétní tvorbou, nicméně protože byl oblíben hlavně pro svoje neobvyklé portréty, téměř žádná jeho klasická díla se do dnešní doby nezachovala. 
Svá nejdůležitější díla Arcimboldo namaloval ve službách Habsburků – nejdříve působil od roku 1562 na vídeňském dvoře císaře Maxmiliána II. a poté od roku 1570 na dvoře jeho syna Rudolfa II., který sídlil v Praze. Arcimboldovy povinnosti dvořana vedle malování zahrnovaly navrhování výzdoby na slavnosti, nákup uměleckých děl pro císařovu sbírku a dokonce navrhování a budování vodních staveb. Arcimboldova popularita výrazně vzrostla s nástupem surrealismu, který v něm viděl svého duchovního předchůdce a milovníka neobvyklých kombinací, jeho dílo oceňoval především Salvador Dalí. 
Mnohé z Arcimboldových obrazů byly z Prahy ukradeny v roce 1648 ve Třicetileté válce při nájezdech Švédů. Tyto obrazy se pak ocitly v soukromých sbírkách švédské královny Kristýny. 
V roce 1587 Arcimboldo odešel zpět do svého rodného Milána, nicméně stále byl v kontaktu s císařem, kterému na dálku doporučoval obrazy, kterými by mohl rozšířit své umělecké sbírky. Posledním portrétem, který Arcimboldo pro Rudolfa namaloval, byl v roce 1591 Rudolfův portrét v podobě řeckého boha Vertemna. 
Arcimboldo zemřel 11. července 1593 v Miláně.

 

 

 

 

Sdílet

 

euvlajka
Projekt Šablony II pro ZUŠ Ledeč

Tento web používá Cookies k měření návštěvnosti. Rozumím